Děčínský zámek a myslivost
Zámek patří mezi nejstarší památkové objekty v ČR. První nepřímá zmínka pochází již z konce 10. století. Jeho historie se tedy odvíjí více než 1000 let. Současná podoba zámku vypínajícího se nad středem moderního města je dílem hraběcího rodu Thun-Hohenstein, který držel děčínské panství v letech 1628 až 1932. Thunové pocházeli z jižních Tyrol a postupně se vypracovali mezi přední šlechtické rody habsburské monarchie. Příslušníci rodu pravidelně zastávali důležité politické i církevní úřady. Například Lev Thun působil v 19. století jako ministr kultu a vyučování, jeho synovec Franz Thun zastával hned dvakrát post místodržitele v Čechách a v letech 1898 až 1899 se stal předsedou rakouské vlády a současně i ministrem vnitra. Za své zásluhy byl roku 1911 povýšen do knížecího stavu, který od té doby dědí prvorozený syn. Jan Josef Thun (1730 až 1731) ve 30. letech 18. století často využíval pro naplnění svých loveckých zálib okolní hluboké lesy s hojností zvěře. Pro lepší komfort nechal v okolí honebních revírů vybudovat několik staveb, například tzv. Kristin Hrádek na Sněžníku, lovecký dvůr v Podmoklech, který byl později přeměněn na budovu správy panství (dnes Oblastní muzeum v Děčíně) a s ním sousedící zbrojnici, ve které byly uloženy všechny instrumenty potřebné pro pořádání velkých honů, zejména sítě, plachty, klece a vozy. V druhé polovině 19. století panství vlastnil František Thun, český místodržitel a rakouský ministerský předseda, který pořádal rád a často hony a společné lovy pro nejvyšší společnost. Zajížděli sem Lobkovicové, Schwarzenbergové a další šlechta, je doložený i pobyt korunního prince Rudolfa a Františka Ferdinanda d´Este Thunové provedli dvě zásadní rekonstrukce zámku. První, vrcholně barokní přestavba, proběhla na konci 17. století na popud Maxmiliána Thuna, císařského vyslance a diplomata. Jeho záměrem bylo především posílit reprezentativní funkci objektu, aby patřičně demonstroval bohatství a vlivné postavení rodu. Hlavní kompoziční osou celého projektu se stala nová přístupová cesta, Dlouhá jízda, která ústila horní branou před kompletně přestavěné vstupní křídlo. Podél ní byl založen kostel Povýšení sv. Kříže, dále pak okrasná zahrada, dnes známá jako Růžová, a z druhé strany areál jízdárny. Druhá, a také poslední přestavba zámku, proběhla v letech 1786 až 1803. Jejím provedením byl pověřen děčínský architekt Jan Václav Kosch, který se rozhodl různorodý zámecký komplex sjednotit a dát objektu kompaktní vzhled. Proto nechal strhnout starší paláce, zarovnal všechny budovy do stejné výše a poté je opatřil jednotnou fasádou. Na straně k řece byla jako nová dominanta zámku postavena štíhlá hodinová věž. Zámek tak získal barokně-klasicistní podobu, ve které se zachoval dodnes. Přestavěný zámek se v průběhu 19. století stal významným střediskem kulturního i politického života. Díky postavení Thunů přivítal zámek celou řadu prominentních hostů. Roku 1854 se zde například konal diplomatický kongres panovníků Rakouska (František Josef I.), Pruska (Bedřich Vilém IV.) a Saska (Bedřich August II.). Častým hostem byl i následník rakousko-uherského trůnu arcivévoda František Ferdinand d’Este, který byl dokonce s děčínskými Thuny spřízněn. Proto byly po sarajevském atentátu jeho osiřelé děti Max, Ernst a Sophie vychovány kromě jiných míst také na děčínském zámku u své tety Marie Chotkové, provdané Thunové. Děčínský zámek je nejnavštěvovanějším zámkem na severu Čech. Již několik posledních let se návštěvnost pohybuje kolem 55 000 osob ročně. Má unikátní přístup 292 m dlouhou cestou zvanou Dlouhá jízda, která je architektonickým skvostem v celorepublikovém měřítku. Ze dvou třetin byla Dlouhá jízda vytesána přímo do skály. Zasloužili se o to horníci z nedaleké Krupky, kteří ji budovali celých šest let. Pyšní se úchvatnou Růžovou zahradou s glorietem a sala terrenou. Byla založena během barokní přestavby koncem 17. století a bývalo zde vyhlášené rosárium s více než 80 druhy růží. Zámek měl v Jižních zahradách 18 vytápěných skleníků. Slavný zahradník František Josst st. poté proslavil Děčín bohatými sbírkami orchidejí, kamélií a dalších tropických rostlin. Právě na Jižních zahradách rozkvetla roku 1852 poprvé na evropském kontinentu Viktorie královská. Na zámku byla díky rodině Thunů jedna z největších knihoven v Čechách. Obsahovala více jak 70 000 svazků. Byly mezi nimi i cenné prameny k českým dějinám, které sem jezdil studovat i nejvýznamnější historik František Palacký. Využijte tedy návštěvu Mysliveckého dne také k seznámení se s tímto monumentálním objektem protkaným historií a historickými osobnostmi. Přijeďte se přesvědčit, že v dobách polistopadových se zámek opět probudil do zářivé krásy. Program mysliveckého dne najdete jak na hlavním nádvoří, tak i v historických prostorách a v přilehlých zahradách.
