muzeum zbraní
Muzeí se stálými expozicemi zbraní máme v Čechách povícero. Jeho expozici totiž tvoří zbraně vzduchové, lidově řečeno vzduchovky. Co se vzduchovkami v myslivosti? Tak minimálně je to jejich úloha ve výcviku v zacházení se zbraní a cvičení ve střelbě. Ne všude můžeme střílet z kulovnice či malorážky. Už méně je známo, že vzduchovky, přesněji větrovky, tedy vzduchovky na stlačený vzduch, byly používány i v myslivosti, dokonce ve vojenství. V minulosti byl lov výsadou šlechty a s tím souviselo i právo držení zbraní. Ve sbírkách šlechtických rodů byly zastoupeny i větrovky a existují záznamy, že se dokonce používaly k lovu jelení zvěře. Výkon tehdejší větrovky se pohyboval v rozpětí 100 až 200 Joule, což je výkon pistolového náboje 6,35 Browning, malorážového náboje .22 long rifle apod. Tedy aby zásah byl účinný, musel být skutečně precizní. K částečnému oživení v používání větrovek v myslivosti došlo na přelomu 18. a 19.století, kdy konstruktér Girardoni sestrojil úspěšnou, a dokonce opakovací větrovku. Byla vybavena postranním trubicovým zásobníkem na dvacet kulí ráže 13 mm, které se nabíjely pomocí blokového, příčně posuvného závěru. Tlak vzduchu v tlakové nádobě dosahoval hodnoty okolo 50 barů. Tyto zbraně byly v menším množství i ve výzbroji mysliveckých oddílů rakousko-uherské armády. Po několika letech byly sice staženy, ale oživil se jejich zájem mezi civilní veřejností. Někteří puškaři je začali vyrábět pro potřeby myslivců a byly používány v odstřelu lehčí zvěře, nicméně stále to byla okrajová záležitost a časem lovy s větrovkou vymizely zcela. Až v posledních letech, díky moderním větrovkám, byl v některých zemích povolen odstřel některých druhů zvěře těmito zbraněmi. Tlakové lahve moderních větrovek jsou plněny až na 250 barů, takže výkon takové zbraně je pochopitelně o mnoho větší než u jejích předchůdkyň. U nás používání těchto zbraní v myslivosti není dovoleno. Myslím, že nebude na škodu si ujednotit nejprve jejich kategorie a názvosloví. Tedy vzduchové zbraně dělíme na: VZDUCHOVKY pístové – válec, píst a pružina – stlačený vzduch se vyrábí pohybem pístu v okamžiku výstřelu. Jsou nejznámější, masově rozšířené a není snad nikdo, kdo alespoň v klukovském věku s takovou vzduchovkou nepřišel do styku. VĚTROVKY – zbraně, u kterých je stlačený vzduch v tlakové nádobě (kartuši), a ta je součástí zbraně. Stlačený vzduch je předem připraven, zpravidla na více výstřelů. PLYNOVKY – obdobný systém jako větrovka, kartuše je ale natlakována plynem, zpravidla kysličníkem uhličitým. Co v muzeu uvidíte Celkem je vystaveno několik stovek pušek, pistolí a mechanických terčů, obvyklých na pouťových střelnicích, které k vzduchovkám nezbytně patřily. Nejstaršími exponáty jsou větrovky ze 17. a 18. století. Nejčastějším provedením byla tlaková kónická nádoba, našroubovaná zezadu na zbraň, takže sloužila zároveň jako hlaviště pažby. Dokonce nechybí ani provedení větrovky v podobě vycházkových holí, vzhledově zcela normálně vypadající „špacírky“, až na to, že byla v holi umístěná uzavřená trubice coby tlaková nádoba, hlaveň a nějaký ventil otvíraný úderem jednoduchého bicího mechanizmu. Vzduchovky byly v minulosti používané často jako „salónní“ ručnice pro pobavení panstva, zpravidla jako terčovnice. Tedy těžká pažba s lícnicí, dokonalými mířidly, mnohdy i s napínáčkem, a především ve zdobném provedení. Jejich cena často převyšovala cenu palné zbraně. První vzduchovky neměly vzduchový válec s pístem, ale malý měch umístěný v hlavišti pažby. Obdobný měch, který býval nezbytný v domácnostech k rozdmychávání ohně, jenže menší a masivnější. Ten byl v okamžiku výstřelu smáčknut dvěma plochými pery. Nedílnou součástí výstavy je kolekce pouťových vzduchovek. Tyto vzduchovky už byly pístové a jednotného stylu. Měly nekrytý vzduchový válec v niklovaném, později chromovaném provedení. Střílelo se zpravidla do papírových růží na špejli a patřilo k dobrému tónu, aby mládenec svojí dívce nějakou tu růži na pouti vystřelil. Nejstarší pístové vzduchovky měly napínání pomoci ozubení vytvořeného přímo na pístnici, do které zabíral pastorek otáčený klikou. Později byly konstrukce napínání pomocí různých pákových mechanizmů. Zastoupení mají samozřejmě i ty nejznámější vzduchovky, napínané zlomením hlavně, kde hlaveň slouží současně jako napínací páka. Zvláštní skupinu tvoří skupina tzv. „vojenských“ vzduchovek. Systém píst ve válci a jejich celková koncepce má připomínat vojenskou pušku. Napínání je pomocí páky imitující kliku závěru a manipulaci s ní. Zpravidla jsou opakovací, vybaveny násypkou na kulaté broky. Známé jsou prvorepublikové vzduchovky vzor 35 nebo jejich poválečný model vzor 47. Zahraniční modely mají zpravidla vyměnitelný zásobník. Posláním tohoto typu vzduchovek byl prvotní výcvik ve střelbě a zacházení se zbraní v armádě, branných organizacích, ve školách apod. V jedné vitríně jsou vystaveny první plynovky. Obdobný systém jako větrovky, ale s kartuší místo stlačeného vzduchu plněnou plynem, již zmíněným kysličníkem uhličitým. Je k vidění i v podobě pistole, konstruktérem byl Francouz Paul Giffart okolo roku 1895. V muzeu je velká sbírka vzduchových pistolí, i u nich se setkáváme s různými systémy, především z hlediska způsobu napínání pružiny pístu. Vznik muzea lze hodnotit velmi pozitivně, jako každé muzeum, i toto je přehledem vývoje daného oboru a zdrojem poučení, samozřejmě také informačním centrem především sběratelů. Rozšíření obliby sbírání vzduchovek lze pozorovat u nás zhruba od sedmdesátých let minulého století a některé soukromné sbírky jsou překvapivé svým počtem a vzácností některých exponátů. Majitelem a tvůrcem muzea je Miroslav Kodydek, dlouhodobý sběratel vzduchových zbraní a jejich propagátor. Již delší dobu také udržuje internetový portál vzduchovka.info, bohatý a hojně navštěvovaný zdroj informací z tohoto sběratelského oboru, v podstatě internetové muzeum vzduchových zbraní. Muzeum se nalézá v obci Příchvoj nedaleko Jičína. Návštěvu je možno dohodnou po předchozí telefonické dohodě
