Lov Jelena lesního a jeho historie Jelen evropský byl vždy mezi myslivci označován jako zvěř královská, a toto označení se nevytratilo ani z každodenní myslivecké terminologie.Lze se jen domnívat, že vše bylo zapříčiněno velikostí a krásou této zvěře, mohutností paroží a faktu, že v dřívějších dobách směli tuto zvěř lovit výhradně příslušníci šlechtického rodu. Také v dnešní době je ulovení jelena pro každého myslivce nezapomenutelným zážitkem na celý život. O prvních způsobech lovu jelení zvěře nejsou dochovány nijak zvláštní zajímavosti. Lov probíhal pomocí luku a kladení různých pastí v podobě vykopaných jam či stavění nástražných ohrad. Později se velkou oblibou panovníků staly jezdecké štvanice za pomoci smečky loveckých psů. O způsobu takovýchto štvanic jsou dochovány zmínky v období od 10. do 14 století za vlád Přemyslovců a Lucemburků. V období 14. století se také začaly na našem území hojněji stavět obory právě pro jelení zvěř. Jelen byl tedy první oborní zvěří u nás. První obora v Čechách byla obora Ovenecká Je nutno připomenout, že první oborou postavenou v Čechách, byla obora Ovenecká, pocházející z roku 1266. Tu dal na území dnešní Prahy Letné vystavět Přemysl Otakar II. Při lovech vysoké zvěře se také užívaly sítě zvané tenata. Ta se stavěla obvykle po 150 metrech ve výšce 260 cm. Pro panovníky však byl tento druh lovu nezáživný a nezábavný. V druhé polovině 15. století se začíná zvěř lovit pomocí střelných zbraní zvaných ručnice. Do módy se později dostávaly společné lovy, kde šlechta mohla co nejvíce zvěře zastřelit. Nový způsob lovu Na scénu přichází nový způsob lovu a tím je plachtový lov. Jemnějším způsobem plátnového lovu, bylo obstoupení honitby plátnem a lovení zvěře narážející do plátna. Bizardnějším způsobem provedení plátnového lovu bylo nachytání zvěře do ohrad a postavení střelecké arény z plátna. To bylo běžně k vidění zejména u císařské rodiny Habsburků. Vodní honba v baroku Ani lov jelení zvěře neunikl podivínským způsobům barokní šlechty. V baroku se tomuto lovu říkalo vodní honba. Jelení zvěř se štvala do vody a poté se plovoucí střílela na krátkou vzdálenost. Plachtový hon a vodní honba byly lovy přizpůsobené slabým výkonům tehdejších zbraní zvaných křesaček. V druhé polovině 17. století se na našem území objevují parforsní hony převzaté od francouzské šlechty. První zmínka o parforsním honu pochází z jižní Moravy a to v období knížete K. E. Lichtensteina (1611-1684). Díky majestátnosti lovu jelení královské zvěře, je mnoho dochovaných pramenů, jak o chovu, tak o samotném lovu. O všem by se dala napsat nemalá kniha. Závěrem je nutno připomenout v historii tragickou událost spojenou právě s lovem jelení zvěře. Při císařském lovu jelenů, v Brandýse nad Labem, byl smrtelně zraněn nejbližší císařský šlechtic a nejvyšší podkoní Karla VI., kníže Adam František ze Schwarzenbergu. Ten byl nešťastnou náhodou střelen právě císařem Karlem VI. Celá událost se stala vlivem špatného rozmístnění střelců při honu. Císař Karel VI. údajně střílel na probíhajícího jelena a bohužel zasáhl Adama Františka, který stál přímo naproti němu. Poslední slova Adama Františka ze Schwarzenbergu zněla: „ Řekněte císaři, že před ním padám na kolena a prosím ho, aby se ujal mé ženy, dítěte, lidí i poddaných a neopouštěl je. Je to už rozhodnutí nebes, že jsem byl Jeho Výsostí střelen. Po mém příchodu do nebe budu prosti Boha, aby se mu dostalo nástupce dlouhé vlády. Ať císař nemá tento můj osud Čechům za zlé.“