Jezevčík v lovecké praxi
Jezevčík má díky své nezvyklé postavě výborné vlohy pro loveckou praxi s čichem honiče a vlastnostmi barváře.
Výborné lovecké vlohy díky nezvyklé postavě
Zda hladkosrstého, drsnosrstého či dlouhosrstého. Vlastně to svým způsobem nebylo až tak prioritní, už proto, že všechny spojuje několik vlastností a především čichových schopností, které znali němečtí lovci již od počátku patnáctého století. Jakkoliv jezevčík je totiž v zásadě dlouhý, krátkonohý pes, malý postavou, ale velký osobností!
Protože má nos nízko nad terénem, nic neunikne jeho pozornosti! A právě jeho poněkud nezvyklá postava je prvním a základním předpokladem k jeho loveckému využití. Má čich honiče, dlouhé, nízké tělo vhodné k prolézání stísněných prostor a nor, vlohy k hrabání a nebojácnou povahu s vášnivým zaujetím pro lov, převislé slechy mu pomáhají směřovat pachy od půdy k nosu, takže je vynikajícím barvářem. Jezevčík je právem označován za psa k neporažení!
Vznik jezevčíka
Jezevčík pravděpodobně vznikl křížením s malými psy typu teriéra. Je odvozen od starých německých loveckých psů známých jako Deutsche Bracken, německých honičů, ale podle zkrácených nohou a typu práce se nazýval jezevčím psem neboli jamníkem.
Jezevčík a historie umění
První umělecká ztvárnění psů, podobných dnešním jezevčíkům, pocházejí ze starého Egypta, kde byly nalezeny sošky dokládající existenci krátkonohých psů, z nichž vyzařuje síla, houževnatost, odvaha a ostrost. Také ve středověku se objevilo několik výtvarných děl s podobným tématem, nicméně prvním obrazem představujícím drsnosrstého a dlouhosrstého jezevčíka tak, jak ho známe dnes, je ilustrace E.C. Asha z roku 1876. Hladkosrstí jezevčíci byli vyobrazeni v knize Book of the Dog z roku 1881. Slavný portrét jezevčíka vytvořila v roce 1906 Lilian Cheviotová.
